Toto není úplně článek, o kterém bych si někdy myslela, že ho budu psát.Jóga mi pomohla překonat těžké období, ale nikdy jsem o té době nemluvila, natož podrobněpsala. Je pro mě dost těžké o tom psát, ne proto, že bych se styděla, ale nikdy jsem se o těchtosvých pocitech nikomu nesvěřila. dávej pozor na

Už jsi si všimla, že vybízím ke správnému dýchání na každé své lekci a občas mám pocit, že neříkám nic jiného než „dýchej, dýchej, dýchej“. Možná to souvisí s tím, že na své první józe jsem neslyšela od instruktora ani jednou „dýchej“. Možná to má i co dělat s tím, že jako astmatik se mi skoro

Je to nějaký čas, kdy jsem začala s ranní praxí. Protože se na ni neustále ptáte a já ji s vámi sdílím na sociálních sítích, řekla jsem si, že je možná čas vám říct, že to nebylo tak jednoduché, jak se zdá. Momentálně, každé ráno od pondělí do pátku, přidávám na sociální sítě zrychlené

Jsem nějak neobvykle klidná, cítím se v pohodě nejen v těle, ale i v mysli a duši. Odkud se to ve mně bere? Respektuji hory, respektuji sílu přírody a s pokorou jsem dnes ráno vstala. Hned po probuzení jsem si uvědomila, že nadmořská výška mi dala zabrat a mě se znovu zdálo o našich nejmilejších mazlíčcích. Jak mi chybí.

“Zlato, zlato, vstaň. Něco je v našem pokoji.“ Sním? Je tohle daň za nadmořskou výšku? Viko, vstaň. Slyším velmi silné dýchání. Na manželovu obranu je třeba podotknout, že mě v noci probudit je nesplnitelný úkol. Po dalších pár větách jsem se konečně probudila. Při světle jsme spolu zjistili, že v našem pokoji žádný

Jak bylo v Nepálu? Tak zní každá otázka známého nebo kamaráda. Bylo to krásné ale vyčerpávající. Takto zněly všechny mé odpovědi. Návrat domů byl smutný, v hlavě mi pořád znělo, kdy tam znovu pojedeme, kdy znovu uvidím milované Himaláje. Po všech zážitcích je těžší o tom mluvit. Ne, že by nebylo o čem, jsem

Dobré ráno. Když se člověk dobře vyspí, hned se mu vstává lépe, určitě to znáte. dohoda s manželem Ráno u snídaně jsme si znovu procházeli trasu, kterou jsme měli ten den v plánu. Dnešní trek byl jeden z nejdelších, ale věděli jsme, že ve městě jménem Manang zůstaneme kvůli aklimatizaci dva dny. Město bylo v nadmořské výšce

Sedíš a snídáš. Díváš na ty oteklé očí lidí kolem, jak právě vstali, a ještě nejsou úplně probuzení. Vidíš jak se pomalu a jistě místnost plní lidmi, kteří se připravují na další den treku. Dopiješ čaj, nasadíš si boty a čekáš před „hotelem“ na svou skupinu. černé klubko Před hotelem vždy spali psi bez domova.

Jsi tisíce kilometrů od nich, každou minutu dne ti chybí a často o nich mluvíš. Nelze se s nimi spojit, lze jen na ně myslet, že se bez vás mají dobře a nic jim nechybí. Že lidé, kteří se o ně mají starat, se starají a dopřejí jim aspoň z části takovou lásku a něhu, jakou jim poskytujete