Tento měsíc se nese ve znamení pomoci. Pravidelně každý týden se setkám s případem, kdy chce člověk nezištně pomoci. Ať už je to kamarádka, klient, rodič, sourozenec nebo jiná blízká osoba, kterou trápí zdravotní nebo jiný problém.

Opravdu tomu tak je? Skutečně se trápí? Nemáme někdy jen komplex pomoci? Nechceme někdy pomoci všem kolem, ale ve skutečnosti jen oddalujeme pomoci sobě samému?

Co je to za život 

Často se zamýšlím nad pomocí z mé strany. Moje momentální profese je zaměřena na pomoc. Pokud se člověk rozhodne za mnou přijít, ať už za jógou nebo ajurvédou, častokrát už přichází se záměrem vyhledat pomoc. Občas na lidech vidím, že se trápí, jsou unavení, deprimovaní, prostě nejsou šťastní ve svém životě. Buď si jen stěžují nebo to přejde do horšího stádia a smíří se s tím. V tomto případě jim vždy položím otázku: co to je za život.

Někdy je samozřejmě obtížné si přiznat, že skutečně pomoc potřebujeme. Snažím se držet pravidla, které mi jednou řekla jedna moje dobrá kamarádka, a to: nevyžádaná pomoc je ta nejhorší.

Nejste v tom sami

Nezapomeňte, že v tom nikdy nejste sami. Někdy i já zapomenu na sebe samu a pohltí mě tento komplex pomoci.

Naposledy mě pohltil, když jsem přestala meditovat. Vůbec jsem si to neuvědomila a hledala jsem kopec možných výmluv a úkolů, jen abych tento problém nemusela řešit. Najednou bylo potřeba uklidit celý dům, uklidit studio, pomáhat klientům, kamarádům, rodinným příslušníkům, sportovat a dělat opravdu všechno možné, co vás napadne, jen abych si neuvědomovala to, na co jsem zapomněla. Postupně, když jste v této části vnímání sebe sama, tak vám chodí nějaké signály, kterým jsem samozřejmě nepřipisovala velkou hodnotu a spíš jsem je dávala na stranu s tím, že na to momentálně nemám čas a možná časem se k tomu vrátím.

Odkládat, odsouvat s nedostatkem času. Tímto moje konstituce z ájúrvédy krásně rezonuje a nebude tomu jinak.

Meditace nebo modlitba ?

Jedna úžasná duše mi v pravý okamžik otevřela oči a připomněla mi krásný stav meditace. Při pomyšlení na tento stav se mi najednou z ničeho nic po tváři kutálely slzy. Nevěděla jsem v prvním momentě, proč pláču. Věděla jsem jen, že to mé srdce potřebuje. Nechala jsem srdce vyplakat a když bylo připravené, tak jsem si po velmi dlouhé době uvědomila, že už je čas začít. Ze začátku jsem se bála, jaké to bude, a jestli to budu ještě umět. Co se naučíte ale jen tak jednoduše nezapomenete. Můj učitel ajurvédy nám na začátku školy položil otázku: víte jaký je rozdíl mezi modlitbou a meditací? Nechápavě jsem se na něj podívala. Ale jeho odpověď byla krásná a dojímá mě dodnes. V modlitbě TY mluvíš a ON poslouchá. V meditaci TY posloucháš a ON mluví. A takto to bylo i s mojí první meditací po dlouhé době. Bylo mi řečeno, že tak jako jsem si vytvořila disciplínu v józe nebo v ájurvédě, mám si ji vytvořit i s meditací.

Už je to nějaký pátek, co pracuji na každodenních meditacích a přiznám se, že někdy mi to jde lépe a někdy hůře. Je to dost podobné jako se cvičením, někdy tam ta chuť a potřeba je, někdy prostě ne a takhle to je správné.

Nejprve pomoz sobě

Ale co mě tato moje zkušenost naučila a co mi dala?

Nejprve pomoz sobě a poté si připraven pomáhat ostatním. Pokud pomáháš ostatním a sám nejsi v pořádku, tak tě to semele spolu s ním, ať už se jedná o kohokoli. Nebojme se být mírně sobečtí a přijměme fakt, že ve svém životě jsme pro sebe samé nejdůležitější jen my.

Na závěr bych vám chtěla říci, že při tvorbě těchto článků častokrát vycházím ze své komfortní zóny, tzv. se před vámi „svlékám do naha“. Ale přesně o tom to je, posunout někdy čáru svého komfortu a posunout se o kousek dál.

S láskou v srdci Vika.